VZPOMÍNKA DO BUDOUCNA.

By František Táborský

Vzpomínka velká letí mi do budoucna,

máloslovná, ne však méněvroucná.

Ne letadel mrak, ne s bombami mrak

z Nového světa k Starému letěl,

hrůzou by svíral srdce i zrak,

ne, ne; to nebylo prznění vědy,

to její vítězství, vítěz dalekohledý,

vítěz: to jiskry tichých světel

chvátaly z Nového k Starému světu,

nesouce vůni nejčistších květů;

nesly ji pod obřím oceánem,

Starému světu by byla ránem.

To první z Nového světa kabelogram

poselství nesl, kůr andělský pěl je sám:

„Sláva na výsostech Bohu

a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle!“

Duše se chvěje tou krásou,

srdce a zrak hoří tou slibnou spásou.

Nový světe, pošli ji znovu,

tomu Starému na obnovu!