VZPOMÍNKA.*)

Ve svaté noci s nebeských sídel

snáší se zástup andělů v zem;

slyšíme ševel tajemných křídel

v půlnočním vzduchu rozechvělém.

Jedny tu vábí přes bílé nivy

kostelních oken míhavý zor,

aby tam v nápěv pastýřský snivý

vmísili hlasů líbezných sbor.

Jiní se nesou v příbytky jasné,

kde blahých tváří věnec je svit;

do dětských oček, v jehličí řasné

sypou tam hvězdic radostný kmit.

Však jeden anděl opodál druhů

zalétá v pusté brlohy šum,

kde čelo jedno v hýřivém kruhu

kloní se náhle do světlých dum.

Na chvilku tichne v ječivé struně

neladná hudba, hlomoz a smích –

přelétá vánek vánoční vůně,

míhá se svatých perutí sníh.

Přelétá hlahol vánočních zvonů,

pastýřská hudba, betlemský zpěv,

ochvívá skráně v zářivém sklonu

vánočních větví čarovný zjev.

Zdvihlo se suché, vrásčité čelo,

duhové pásmo blažených snů

na chvilku po něm letmo se chvělo

s odleskem zlatým krásnějších dnů...

Zamáchl rukou – vztáhl ji k číši –

do vřavy pusté poklesá zpět – –

Anděl však nese ku hvězdné výši

z ponuré tůně leknínu květ.