Vzpomínka. (II.)

V šero hustá mlha padá

na vychladlou mrtvou zem,

ticho večerní se vkrádá

v pokoj, opuštěn kde jsem;

Z krbu jiskří, to a syčí...

rudý kmit, stín tvář mou líčí...

V zadumání klesám náhle,

zřím-li oknem opět ven

do šera, když zvuky táhlé

unáší mne v luzný sen.

V mládí mého ráje kruh;

ve kraj, vísku, rodný luh.

A večerní hvězda jasná

vzpomíná mně milou tvář,

modré oči, ústa krásná,

očí divných divnou zář.

Dlouho zrakem zkaleným

k hvězdám hledím vzdáleným...