VZPOMÍNKA IRONICKÁ.

Na záplavě v hymnách písní usínal již den,

vdechoval jsem vůni vlasů její opojen,

na rtech náhle sesmutnělých zatřás jí se sten.

Ovinula kol mé hlavy jemné ruky běl,

v přívalu slz nenadále trysklých zrak se rděl.

tázavě se v moji duši v prosbách zahleděl.

Ke skráni pak přitiskla mi líce ruměnné,

já jí slíbal pochybnosti v oku tlumené –

„Nikdy nezapomním Tebe, věříš, blaho mé?“