VZPOMÍNKA NA FIESOLE.

Ó, krásné, čárné; sladké Fiesole!

Se starých zahrad zdmi, z nichž kámen padá,

kde ještěrek třpyt, cypřiší kde řada,

jak v kapucích když mniši stojí v kole.

Za dómem starým Apeniny holé

se modrají... dech věků... krásy vnada.

Vše plá, zvon hrá, kdes Arno blýská dole...

U cesty vějíř dívka plete mladá.

A v dáli Florenc. Na zelené louce

jak kopretiny bílé, výš se pnouce,

ty domy, vížky, campanily svítí.

O zeď se opřeš, v modrou zříš tu dáli:

Ó, tak jsi zřel v svých snech, jež vichry svály,

kdys pohádkové město s prahu žití.