VZPOMÍNKA NA GARDSKÉ JEZERO.

Do modra vln se duše moje dívá,

jež rozehrála radost slunce teplá.

Lago di Garda! Jenom touha zbývá

a v horké dlaně chorou hlavu sepla.

Jsou ještě kouzla, která duši hojí,

a vzpomníky, jež srdce tiše hladí.

A v mihotavém, duhobarvém roji

sny vrací se k tvým břehům, věčné mládí.

Lago di Garda! Úsměve a písni,

přelude modrý na konci kdes štěstí!

Své duše bolest smět k tvým vlnám nésti!

Tvým sluncem prohřát chlad, jenž srdce tísní!

Však marné snění marné touhy čeří.

Kdos mrazivě se dívá ode dveří.