Vzpomínka na první ples.

By Julius Brabec

V sadě zas nově vše zkvétá

růže, již v odkvětu bez;

na prchlá vzpomínám léta,

na první v žití svém ples.

Taneční pořádek visí

na zdi – naň upírám zrak,

vzpomínky na ples se mísí

v mysl mou, jak v azur mrak.

Vzpomínky na mládí zlaté,

kdy pro svět jsem ještě žil,

dnes však již plesy ty klaté

na vždy jsem opustil.

Vzpomínám na mnohé zjevy,

tehdy mi rozmilé tak,

přátele, pány i děvy,

maně dnes na tisíckrát.

Jak všecko na světě bledne,

umírá – bledne má líc,

dneska to srdce mé ledné

nevzplane láskou již víc.

Vzpomínka přec mi však milá

volat: „Ach, mládí mé, kde's?“

Vzpomínka na mládí zbyla

s vzpomínkou na první ples.

Dnes pro mne plesová hudba,

když zajdu v samoty, v les,

kam mne má zavála sudba –

ptáků hlas, borů – můj ples.

Přece rád vzpomínám zase

na onen čarovný sál,

když se tam otáčel v kráse

mé lásky – ideál.

V sadě zas nově vše vzkvétá –

růže, již v odkvětu bez,

na prahu vzpomínám léta,

na první v žití svém – ples.