VZPOMÍNKA Z ARKA.

To bylo tam ve slunném Arku,

s bolestí si člověk vzpomene, –

i růže plakaly v parku

pro jedno mladé žití ztracené.

Tam bloudil stín v šatě bílém

a oči marně zdraví hledaly,

z tmavých růží v loubí milém

k večeru jsme vždy se setkali.

Snů květy se nám rozletěly,

mé mladé, smutné ptáče v přeletu,

kvést’ květy samot pro tě chtěly,

však marně, mráz je zničil ve květu...