VZPOMÍNKA Z BLEDU.

Na břehu bledského jezera

starý pán chodívá z večera,

vlastně tam chodí celý den,

k básnění stále naladěn.

V kapsách má epiky studnice,

modernu proklíná velice,

arabsko-čínské pověsti

stačí mu zcela ku štěstí.

Krajan když z dáli sem zavítá,

zláká ho na místa zakrytá,

vytáhne z kapsy papíry,

které se mění v upíry.

Mne také postihl stejný los,

k starému pánu mě uved’ kdos,

jak se teď pozdě domnívám,

zbaviti chtěl se básní sám!

Každé prý přání se vyplní,

když zvonek z ostrova libě zní...

Já si vždy přál, by vzal ho ďas,

on zatím večer básnil zas!