VZPOMÍNKA Z CESTY.

Petrklíče suchý květ

v mojich veršů knize leží –

víš, jak jsme jej našli svěží,

jak jsem jej pln žasu zved’?

Podzim byl už, mnohá snět

držela list žlutý stěží,

a ten květ plál trávy mřeží,

jak když jaro táhne zpět.

Za jeseně prostřed nivy

jara květ – ó, jaké divy,

milý Bože, dít se mohou!

Podnes myslím, na trávníku

že jen vykvet’ v okamžiku,

zlaté dítě, pod tvou nohou.