VZPOMÍNKA Z PLESU.

Té sladké z plesu melodie

mi časem hlavou táhne hlas,

ne, nevzpomínám, a přec žije,

a maně si ji bzučím zas.

A kdykoli ta píseň živá

mi náhle myslí proletí,

jak rostla by s ní, krásná kývá

i hlavička mi z paměti.

Ta píseň byla laškující,

jak máj když dýchne do března,

a pták si zpívá na větvici,

ta tvář tak byla líbezná.

To před lety už bylo kdysi...

Teď píseň tu již nehrají,

a hlavičky mé snivé rysy

snad svadly též už potají.

Vždyť svadnout jak to z plesu kvítí

jsou všední lidské úděly;

jen ona krása věčně svítí,

již do srdce jsme se zavřeli!