Vzpomínka.

Od chvíle blaha na klínu matky,

zašlého ráje dozvuku sladký,

na křídle touhy duch můj k vám slét

v to mrtvé moře věčnosti zpět.

Nořím se ke dnu, v okamžik krátký

bych zvednul z hlubin perly ty zpátky;

nad hlavou mojí burácí svět,

slyším proud jeho nad sebou hřmět.

Je mi tak úzko! nesmím vás vzíti

do proudu jeho v peřeje žití;

na chvilku jenom ať zdřímne zdlouha

na křídle snů svých u vás má touha;

pak půjdu šťasten v života vír,

v srdci svém nesa poklid a mír.