VZPOMÍNKA

V samotě ticha nočního

při sklence vína

nad bílým papírem hlava má

se rozpomíná.

Dnes pět let... V špitále pokojík.

Já, ještě němý,

radost měl, že jsem obklopen

přáteli třemi.

Tužkou jsem črtal do bloku

nervosní řádky.

To bylo, Viktore, k oslavě

Tvé padesátky.

Dávali jsme Ti dáreček:

Quijota sošku.

Všichni jsme byli v chvíli té

dojati trošku.

Stáli jste, Ty, Khol a Skácelík,

u mého lože.

Pět let – a dva jste už odešli,

můj milý Bože!

Kterak se v duchu nevracet

k té noci zpátky?

Kterak že toho dne neželet

Tvé padesátky?

Kterak že pro Tebe netruchlit,

Viktore Dyku?

Kterak se slzám ubránit,

tichému vzlyku?