VZPOMÍNKA.

Pověz mi, ženuško,

jak se ti líbím, –

už nejsem takovým,

jakým jsem býval.

Když si tak vzpomenu,

vždycky se stydím,

co jsem ti za hloupé

písničky zpíval.

Vždy jsem ti sliboval,

že budeš paní,

že ti dám služebnou,

že budeš nad ni.

Že budeš poroučet,

rozkazy dávat,

že budeš v hebounkých

peřinkách spávat.

Zatím však dřeme se

dnem, nocí oba,

při tom nás sužují

hlad, zimy zloba –

Zlačnělých žaludků

písně nám hudou,

z večera líháme

na pelesť chudou.

Pověz mi, ženuško,

máš-li mě ráda,

vždyť já jsem netušil,

co osud spřádá.