VZPOMÍNKA.

Ji stále v mysli mám. Den letní, zářný, světlý,

na čistém západě již zvolna shasínal –

my spolu seděli a z knížky mé jsme četli

ty verše, na svěží jež otcův hrob jsem psal.

Tys otce neznala. Však vím, že’s pochopila

z těch smutných písní mých, čím na světě mi byl,

neb hlavu pojednou jsi v dlaně nachýlila

a slz Tvých hojný proud ty řádky porosil.

Ó, dítě! Ten Tvůj stesk a něžný soucit se mnou

v Tvé nitro otevřel mi pohled nejkrasší

na bílou duši Tvou, tak dobrou a tak jemnou!

A od té chvíle, věř, že jsi mi nejdražší!