VZPOMÍNKA

Skříň v chodbě kamenné, kde bzukot hmyzu zní

a tichý hlas křik dětský konejší,

skříň, vonící jak úl o letním poledni

a na ní nápis: chléb náš vezdejší,

nůž v snědé ruce, která dělá kříž

a zlatá blýskavice vyplašených vos,

nůž, kterým skývu chleba ukrojíš

pro chlapce malého, jenž hladov je a bos,

chléb, tvrdý chléb, a příliš ostrý nůž,

na dívčím prstu krůpěj krvavá,

chléb, který chlapci, jenž má býti muž,

dlaň krví zbrocená, chvějíc se, podává,

a polibek, jenž dětskou slzu vpil,

a dětské rty, jež ssají dívčí krev,

a ve vzduchu, v té nejzlatější z chvil

medu a žihadel a vosích doupat zpěv

a krev, jež chutná jako plástev medu,

chléb mokrý slzami, který je bez chuti,

a rozkoš, srážející krev jak kapka jedu,

a polibek, který je uštknutí,

tak zlaté žihadlo vzpomínky pálíš dosud,

že k srdci sahám zas v trýznivé radosti,

jak tehdy, když jsem ucítil svůj osud,

jak hnul se po prvé v lůně mé mladosti.