VZPOMÍNKA

Měsíc mží do ticha síně.

Dumám, skráň opřenu dlaní.

V nitru peřeje hučí,

v nitru zlověstně hřímá:

šílený vodopád vidím;

vířící vody...

Srdce mé chvěje se, hrozí –

Nyní mi zcela je jasno,

směle když z večera vyplul

v kocábce chatrné, zrádné,

že se již nevrátil domů,

nemoh’ se vrátit!