VZPOMÍNKA.

V říš vzpomínek se moje nitro noří,

v říš zašlých let se oko dívá zpátky,

a mysl má si nová vidma tvoří

o žití minulém – jak přelud byl to krátký!

Já zřím nás zas, jak v zahradě jsme byli,

o tužbách žití tiše hovoříce,

a opět zřím ten zjev tvůj roztomilý,

ten půvab tvého panenského líce.

Co snův a tužeb tehdy v srdci žilo,

co písní tehdy přese rty se chvělo,

co nadějí se tehdy v srdci krylo,

jak nadšení nám věnčívalo čelo!

Leč dob těch není již, těm s bohem bylo kynout,

nám život nepřál naše čisté snění,

nám v úděl bylo dáno nýt a hynout

a těchy hledat v sladkém zapomnění!

O popatř jen – ach, jaká změna kolem!

Kraj nemá půvabu, jest prost vší něhy,

vše vůkol projato je tichým bolem,

neb tam, kde květy dřív, teď vidím pouze sněhy...