Vzpomínka.

Byla to vesnička rozmilá,

jak by ji pohádka uvila.

Chaloupky čisťounké odevšad

přišly se na Prahu pozeptat.

Na Prahu, matičku předrahou,

že k ní tak všechny z té duše lnou.

Přisel i kostelík stařičký

do malé slovanské vesničky.

A kdo ji uviděl jedinkrát,

musil, ten musil ji míti rád. – –

Až Tě, má vísko, čas odvane,

obraz Tvůj v duši nám zůstane.

Obraz tak věrný, tak rozmilý.

vždyť jsme Tě z lásky si uvili.