Vzpomínka.

Co květů, zpěvu a tuchy

ten jarní vykouzlil dech! –

na jeden lupínek suchý

mne chvilku vzpomínat nech.

Jak dnes ty jabloně kvetly,

– ach kolik již tomu je let! –

a v knihu, jak spolu jsme četli,

spad’ jeden zrosený květ.

My tenkrát věřili v štěstí

na dlouhý, na věčný čas,

však jaro přestane kvésti

a jaro přichází zas.

A z všeho jarního kvítí

zbude jen uvadlý list,

a rosou v té knize žití

nelze ti o něm ni číst.