Vzpomínka.

Na zeleném nebi měsíc bělavý –

v teplý podvečer jsme stáli – já a Vy.

Začernalé lesy ztěžka oddychly,

my jsme taky vzdychli, vzdychli – utichli.

Něco hrálo v duši, něco zpívalo,

něco do dálek nás žhavě volalo.

Noc se setmívala teplá, prohřátá

– nad polem se nesla z A-dur sonata.

Na zeleném nebi měsíc bělavý,

na večer jsme stáli – stichlí – já a Vy.