Vzpomínka.

Ta vzpomínka, to luzný květ

je v ruce doby minulé!

Z dálí nám ji ukazuje,

z blízka nám ji oddaluje,

jakby žertem vrátit chtěla

city dávno zhynulé!

Ta upomínka radostná

je kvítko jara zpozděné!

Jednou v ruce obrátíš ho,

a když ssát chceš vůni jeho,

rozpadnou se lístky květu,

každý lístek – uvadne.

A na bolest-li vzpomeneš,

to skamenělá slzička!

Velká bolest v minulosti

utěšení v přítomnosti,

upomínka na bolesti

zkušenosti matička.

Ba podivný to, pozdní květ

je z minulosti vzpomínka!

ať se z dálí ukazuje,

ať se z blízka oddaluje,

darmo hledáš skutečnosti,

vždycky dýše z daleka.