Vzpomínka.

Když všecko v žití zradilo Tě,

když v mládí klesli drazí v hroby,

Ty šel jsi dál, své boly krotě,

jen nadějí ve lepší doby.

Jen samota ti klidu dala,

v Tvém píseň srdci vznítil žal,

když léta mládí umírala,

Ty's v samotách snil, básníval.

Jen vzpomeň bratra tehda smrti,

jak vyšel's sobě v tichý sad,

když kosou té, jež všecko drtí,

rázem mu život pouvad'?

Tu když jsi hleděl v rudý západ,

Ti první kvítek v duši pad',

Ty's první písní zdrtil nudy,

ta smrt Ti k štěstí byla snad? – –