VZPOMÍNKA.

Na „rendezvous“ chodili jsme taky

jak vy, sladká dámo secesse,

nebe deštěm, slzou zvlhly zraky,

však již každý tíž svou unese

na „rendezvous“!

Srdcem obavy a nebem mraky,

větrem, touhou obé chvěje se,

láska však jest zvyklá na zázraky.

Lehkými vždy přehoupla nás ptáky,

křídlo její všecko unese;

po letech dál – rozbité dva vraky,

vzpomínáme – Madame, vy, já taky,

jak jsme toulali se po lese

na „rendezvous“.