VZPOMÍNKA.

Co zbylo trpkého mezi námi,

dávno je větrem rozváto,

se steskem po mládí dozníváš mi,

života mého sonáto!

Chladnějším okem se na vše dívám,

u srdce při tom mrazí však,

nebylo lépe, když v nejistotách

nade mnou visel těžký mrak?

Nebylo lépe, když stiskem ruky

krev se mi varem bouřila,

když jsem lží bláhovou sebe těšil,

že jsi mně celá patřila!