VZPOMÍNKA.

Zamžená okna, daleka v mlhách,

zamžená země do tmava zvlhá;

zamženo v očích, zamženo v nitru,

zamženo všude: Večer a mlha...

Skonává světlo v objetí temna,

v šeru a stínech zmlkají hlasy,

splývají zvolna v tušení matná,

z kterých jen mrtví k tobě se hlásí.

Kol hlavy v dlaních tiše se vlní

tajemný hlahol jakoby z tůní,

z podzimních světů, zapadlých krajů,

a jako z hlubin zvony to duní...

Duní to, duní, zvony tak známé...

Vzpomínek sta se v hlahol jich pojí,...

někde tam bude, musí tam býti

propadlé město mladosti mojí.