VZPOMÍNKA

Jdu v lesů nočním stíně,

pohřížen v šeré sny;

tu a tam na pěšině

jas luny stříbrný.

Zásvětní ticho v lese,

ční mrtvě každý kmen;

jak pláč se v srdci třese

ztracené lásky sen.

Bez nejmenšího ruchu

jdu v truchlých vzpomínkách,

jak šel bych říší duchů

po strmé stezce v snách.

Cos chvílemi si steskne,

řekl bys, někdo vzdych,

a černé ticho teskné

zas houstne ve větvích.

A bloudím v lesů stíně,

pohřížen v šeré sny;

tu a tam na pěšině

jas luny stříbrný.