VZPOMÍNKO TICHÁ...

Vzpomínko tichá, to nám bylo veselej’,

když přiletělo naše mladé štěstí,

to na Václavském slavnostný byl ruch a rej,

druh s druhem tančili jsme po náměstí.

Nes’ národ vínek kolem čela z vavřínu,

jak za korunu zelenou a svěží,

a zased’ samostatnosti své na trůnu

a po ramenech purpur jemu leží.

Vše mládím vonělo a Vesnou líbeznou,

zrak jiskřil heroicky z podobočí:

zde sladký mír a pokoj ráj svůj naleznou

i Svoboda, jíž nikdo nezotročí. –

Dnes národ jak by zestár’, vrásky ve tváři

a pyšná hlava sklonila své témě,

pohasly oči, zrak už ohněm nezáří;

to tys má vítězná a hrdá země?!

Zvad’ vavřín, sjel a šíj jak provaz obtáčí,

spíš žínicí je purpur, nohy bosy...

Tou smutnou cestou kam tvá noha zatáčí?

poutníku bědný, půjdem do Kanossy?