Vzpomínky na ples. (I.)

Krásné noci háv se ztrácel

pomalounku k lesu,

když jsem já se domů vracel,

smuten v duši, z plesu.

Ano, ples byl – a já z něho

nesl v ňadru žely,

z plesu, kde jen veselého

ducha struny zněly! –

V řadách krásek vábně vnadných

skvěla se i Ona,

pro niž srdce láskou tužnou

plane, nyje, stoná.

Růžné jindy její líce

nádech nesly bledý,

očka jasná nad hvězdice

smutné slaly hledy.

Jí po boku vítězně si

sok můj šťastný kráčel,

nevěda, že v koutku kdesi

já zrak slzou smáčel.

Ajhle! hudba veselou tu

spustí notu skočnou:

a hned párky ze všech koutů

jarý tanec počnou.

U radostném zanícení

vše se v kolo vrhá,

lákavé to hudby znění

každou žilkou trhá.

S ním i Ji ta vřava hlučná

vnesla v kolo víru –

což to pastva jedem tučná

mému v prsou štíru!