VZPOMÍNKY NA PLES (II)

Ustaň hlodat, červe věčný,

ustaň aspoň chvilku:

nepřervi, ty ostrosečný,

slední srdce žilku!

Nechť tvé hlody aspoň minou

dokud ona zde je,

abych vzít moh' tvářnost jinou,

z níž se radost směje.

Vešla v pokoj – nemám stání,

musím k ní a brzy.

Já si zvyknul přemáhání,

nevynuť mi slzy!

Hleď, i ona musí, musí

veselou se zdáti,

povzdechům, jež v prsou dusí,

pouta musí dáti.

Jí po boku vítězně si

sok můj šťastný kráčel,

nevěda, že v koutku kdesi

já zrak slzou smáčel.

Aj, hle, hudba veselou tu

spustí notu skočnou:

a hned párky ze všech koutů

jarý tanec počnou.

U radostném zanícení

vše se v kolo vrhá,

lákavé to hudby znění

každou žilkou trhá.

S ním i ji ta vřava hlučná

vnesla v kolo víru –

což to pastva jedem tučná

mému v prsou štíru.