Vzpomínky opatruj,

Vzpomínky opatruj,

studeně zvoní jen stříbrné hvězdy

o kámen tvůj.

V krvi je dosud zakletý travič,

a hořký vzpomínek, suchý a vyzáblý chléb,

jedinou potravou nocí.

A větší hořkost je v srdci, než docítit může

ten dlouhý studený stín:

těm říkává sbohem, kdož nikdy, ó nikdy,

nechodí k němu!

Za vonnou besídkou kvetl nám tenkrát

opojný ruj,

studeně zvoní jen stříbrné hvězdy

o kámen tvůj.