VZPOMÍNKY.

Z hloubi noc dýchá...

Spat mi to nedá,

vzpomínek stero

na skráň mi sedá.

Šotkové jsou to,

smějí se, pláčí,

jak se jim hodí,

jak jim dech stačí.

Posléze hrstku

květů mi hodí –

květů i trnů...

sny z nich se rodí.

Proč jen ty sny?! Vždyť

dosti jich v žití,

více než pravdy

dnové jich nítí!

Víc jich než v luhy

vetkáno zlata...

Ó, proč jen za snem

duše má chvátá.