VZPOMÍNKY.

Ó leťte, leťte, vzpomínky vy moje,

tou cestou známou veďte mne zas zpět,

kde potkám znovu dětství, mládí svoje,

a vraťte mi mých šestnáct, dvacet let!

V ty doby sladké nechte mne jít zpátky,

kdy svět byl růžovým snem dítěte,

kdy zřela jsem naň z objetí své matky,

jak květ, jenž vyšel právě z poupěte.

Rozpadlou říš mých loutek stvořte zase

a učiňte mne její královnou,

snu krásu oživte, jež přežila se,

svou mocí probuďte ji čarovnou!

A nechte v lavici mne školní sníti,

kde prvně ovanul mne slávy dech,

a za snem s duší opojenou jíti,

jež posměch neviděla v triumfech...

A v život vcházet nejistými kroky

mne nechte v opojení magickém,

a smažte dny a hodiny i roky,

nechť znovu dítětem i ženou jsem!

Žít dejte mi zas blaho první lásky,

obnovte stopy, které zmizely,

a zbavte srdce jeho dnešní masky,

by poznalo svůj výkřik nesmělý!

A dál je veďte prosté tak a čisté

tou sladkobolnou cestou křížovou,

kde místo blaha zklamání jen jisté,

a světlo pohřbeno tmou hrobovou.

A cítiti mi dejte, že jsem žena,

jež srdcem rozhoduje osud svůj,

zas šeptati si pyšně: zasnoubena,

v snech nemít otěží, jež velí: stůj!

A veďte mne v síň maškarního plesu,

kde v empirovém šatě Taťany

po boku Oněginově se nesu,

radostné dojmy v tváři vepsány. –

A leťte se mnou v tanečním tom víru,

kdy vteřinou se stává krásný den,

a srdce zná jen jednu sladkou víru:

„Žij, zpij se radostí, vždyť vše je sen!“

Ó leťte, leťte, ale zastavte se

u chvil těch, jež jsem v srdce vepsala,

kdy je mi, jak když ve tmě rozbřeskne se

a duše jak by náruč rozpjala,

by navždy zachytla je ve objetí,

tak drahé jsou jí, milé, posvátné,

jak matce opuštěné mrtvé děti,

jež podržet chce v lásce závratné.

Svým křídlem motýlím jich dotkněte se,

sic by se ve prach náhle rozpadly,

jsou jako stopy zůstavené v lese,

jež krokem těžkým by hned zapadly.

Ó vraťte mi je ve věčné té kráse,

jíž nedotknul se krutý času běh,

bych nezměněné spatřila je zase,

jak oživil je lahodný váš dech.

Ó leťte, leťte, vzpomínky vy moje,

tou cestou známou veďte mne zas zpět,

kde potkám znovu dětství, mládí svoje,

a vraťte mi mých šestnáct, dvacet let!