VZPOMÍNKY.

Tak jedno slovo časem vzruší,

s nímž ve knize se potkáte,

a z nenadání táhnou duší

zas vůně dávno odváté.

Tak jedním slovem, jež jste četli,

se srdce v hloubi zachvěje

a v srdce skane paprsk světlý

snů dávných, nové naděje.

Jdou duší z dálky snové jara

a slzy vhrknou do očí

i z nenadání bolest stará

vám ze tmy cestu zaskočí.

A v srdci se tu ozve maně

vzpomínka plachá z přešlých let –

ó, štěstí, kdo tu může na ně

bez hoře, smutku pomýšlet!

A před očima život celý

vám zakmitne se na chvíli,

skráň drahá, již jste rádi měli,

se znova k vaší nachýlí.

A jedněch očí pohled milý,

jenž kdysi na dno duše sáh’,

zas poznovu jste procítili

v nejhlubších duše hlubinách.

A jak ta touha v duši vzrůstá,

vzpomínat srdce nestačí,

slyšíte mluvit sladká ústa,

ta v celém světě nejsladší.

Vám po boku jde bytost milá, –

hle, láska k vám se uklání

a rukou měkce pohladila

vás po čele i na skráni.

A všecka drahá, sladká slova,

jež vám kdy šeptal drahý hlas,

se na dně srdce ozvou znova,

se na dně duše ozvou zas.

A poznovu dob zašlých kouzlo

vzpomínkou duši posvětí

i slůvko, jež kdy se rtů sklouzlo,

stisk ruky, pohled, objetí.

A vidíš drahé, sladké rysy –

kdos v duši tvou se uklání

a dlaň, jež hladívala kdysi,

zas tiše hladí po skráni...

Znám jedny oči... řádky tyto

až budou čísti, najdou v nich

to jedno slůvko, jež v nich skryto

pro památku dob minulých?

A najdou-li, zda ozve v duši

se dojem ten, že rozchvěle

kdos daleký, jejž srdce tuší,

pohladil rukou po čele?