VZPOMÍNKY.

Tak vzpomínám na zlaté časy,

kdy lásky naší pučel květ,

kdy líbal jsem Tvé zlaté vlasy

a s touhou vášnivou Tvůj ret

jsem celoval vždy znova... znova.

Nic bez Tebe mi nebyl svět! –

Já šeptal sladká lásky slova,

když slavík v houští klokotal,

a líbal jsem Tě znova... znova.

Teď do srdce však leh’ mi žal!

Již nesmím ve Tvých loktech dlíti

a zbyl mi jenom touhy pal –

pak kytka růží, svadlé kvítí,

jež, čerstvé, v ručce Tvé jsem zřel,

a z nichž’s mi chtěla vínek víti.

Tak léta plynou! – V srdci žel

té pravé lásky pozůstane,

v níž ideal se posud skvěl.

Když noha upomění stane,

duch vykouzlí si fantom Tvůj,

tu znovu srdce touhou plane

s Tvým retem spojit ret i můj...

Jak často v snu Tvá slyším slova –

jen pravdou být, že hlas to Tvůj,

pak líbal bych Tě znova... znova...!