Vzpomínky.

K družným prsům v roztoužení

kloním čelo zachmuřené,

a vzpomínky tiše kráčí

v duši sněním obestřené.

Slyším zase šumět moře,

plné pláče, plné vzlyku,

jak zoufalým ňadrem stená

v šedých skalisk těsném šiku.

Slyším ples a bujnou vřavu,

tance vír a kastanětu,

z lůna hájů citronových

teskný plískot vodometů;

před zrakem se v mlžné dáli

ve snu oliv přísvit šeří

a bílý květ oranžový

snáší se mi do kadeří.

Chladím skráně rozžhavené

v trávě vlhké pod pinií

a usínám v hudbě větrů

pod kvetoucí magnolií...

Zatím z družných prsou žhavý

vzdech na čelo moje vane,

a potají do kadeří

z věrných očí slza kane. – –