Vzpomínky.

Po kousku blankytu, jejž vidím skrze mříž,

oblaka bílá táhnou,

a za věž černavou, jež strmí v jasnou výš,

jak v tanci rychle zahnou...

Z dna času příběhy se noří blíž a blíž

pohřbené dobu drahnou,

a tak mi divno je, ty vonné stíny když

do duše zticha sáhnou.

A celou staffáží dnů mého života

teď ruka neznámá tu mlčky třepotá

a pestrý rej kol víří –

I ještě včerejšku si maně vzpomínám,

jak na promenádě jsem dýchal parfum dam

mdlý, jenž se davem šíří.