VZPOURA GLADIATORŮ.

– „Strach na Řím padl! Od úst k ústům spěje

ta děsná zvěst: Zle v cirku se dnes děje,

gladiatoři vzbouřili se, v půtce

své strážce zavraždili i své vůdce.

Též v sarmatských prý legiích to kvasí,

auguři věští Římu těžké časy,

ve střevech kuřat nalezlo se hádě,

a vlčice – děs! mrtvé vrhla mládě.

Však nejhorší, co všecky hrůzou schvátí,

jest to, že v cirku nebude se hráti,

gladiatoři jako žhoucí láva

z areny vyrazili, smečka dravá,

kde koho bijí, mečem břitkým kosí,

krvavé hlavy na vidlicích nosí,

chtí vyhladit prý s povrchu již země

co v Římě živo, všecko římské plémě.

Před nimi prchly věrné syrské čety,

a senátoři – ničemná láj, skety,

jen roztrhli v spěch togy své háv bílý

a jak houf zajíců se rozprášili.

Co dál se stane? Nikdo neví, hádá,

snad znova vzkvete Spartakova zrada,

– Smrt Caesaru! již tisíc křičí hlasů,

– Smrt aedilům! kdo můžeš, hledej spásu,

– Smrt Římu! jako vichrem letí, hřímá,

den zhouby nastal světu, konec Říma!...“

Děl posel tak, sám Pontifex jej v spěchu

k Caesaru vyslal. Skončiv, pozbyl dechu

a klesl mrtev. Claudius však, lidem

jak zvykl pohrdat, naň hlédl s klidem,

neráčil ani věnec sníti s hlavy,

sledoval zrakem tanečnic rej smavý,

jež hosty baví při lukullském kvase,

falernským naplnit dal číše zase

a kývnuv na kleštěnce, takto líně

mu vece: – „Jdi, a z přední vezmi síně

sekery liktorské a orly, k davu

vzbouřenců spěj a volej: Skloňte hlavu,

zpět do cirku! A zítra v zápas smělý!

Tak božský Caesar Imperator velí!“

Kleštěnec orly, sekery vzal s chvěním,

pln strachu nes je, s láním, zlořečením

kde zběř ta v ulicích vše vraždí litá,

šílená vztekem, krví rudou zpitá,

co v cestě, všecko kácí, ničí, plení.

Ten zdolat proud? S to žádná síla není!

Leč kleštěnec jde, neboť Caesar káže,

sám, jeden proti množství, beze stráže,

hle, zří už dravce ty, tu slyší vřavu,

a v bázni, strachu volá: „Skloňte hlavu,

zpět do cirku! A zítra – v zápas smělý!

Tak božský Caesar Imperator velí!...“

Řev náhle ztich – všech líce zbledly rázem,

Zmlk gladiatorů tlum, klesá na zem,

jak kouzlem jat zpět kráčí – utišený,

kde zítra krví zbrotí cirku stěny.

Jen pokora, ne vzdor v jich snědé tváři,

sekery liktorů žhou, orli září,

jak ovce bázlivé dav k nim se kupí.

Řím zítra v posměchu jich zdeptá trupy,

leč podlý dav již na nic nedbá zhola

a: – „Morituri te salutant!“ volá...