VZPOURA.

Jak stalo se to, nesnadno je říci,

však stalo se: v tom klidném jindy státě,

kde svorně žili páni, služebníci,

ať chodil v hadrech ten a jiný v zlatě,

kde svorně všecky pracovaly ruce, –

své hlavy pozdvihla saň revoluce.

Tak náhle přišlo to, tak z nenadání,

víc bouře z jara nepřekvapí ani.

A stala se věc neslýchaná dosud,

že první k revoltě dal heslo – král!

„Mám toho dost! Hrom v ten ať bije osud!

Ten tyran chce, bych zadarmo mu hrál!

Však teď je konec! U své šedé brady

já přisahám, že naposledy tady

jsem účastnil se zdarma komedie;

dřív nehnu rukou, dokud chlap ten gáže

mně nevyplatí!“ „ „Vivat král! Ať žije!“ “

svým sopránem teď zavřískalo páže.

„ „Že hlasové nás všech tu byli marní,

již naléhali na našeho správce,

teď nuceni jsme přikročiti k stávce;

jsem s Jeho Veličenstvem solidární!“ „

„I já s tím souhlasím, co dělo páže,“

teď princezna se ozvala kdes v šeru;

„zda královskou lze mysliti si dceru,

jež neměla by ani apanáže?

Ach, za takové panstvo vroucí díky!

Kde nabrati se drahých toalet,

těch broží, náušnic a různých tret,

když nedostanu ani na špendlíky?

Jen všimněte si toalety této!

Ty hadry nosím teď už třetí léto;

však vypadají, jak by komínem

je protáhl. Ne, dále nepečem!“

A nálada ta brzy hercům všem

se sdělila. Touž v dívčím nevinném

jest odhodlanost zříti obličeji,

jak v satanově tváři plné zloby,

táž vášeň všem se vlila do útroby.

Strýc Škrhola se stále hrozivěji

kol oháněl svou pádnou „břinkocetlí“,

zle rytíř břinkal ostruhami svými,

i Kašpárek, jenž jindy znal jen šprýmy,

pln hněvu dupal, skákal, že až pletly

se kratičké mu nohy. Hrozná vřava! –

Vtom ten, jenž všech těch hrozeb terčem byl,

se pohnul prudce a – se probudil.

Ach, kterak těžká byla jeho hlava!

Teď oči promnul si a vzpomínal.

Šlo ztěžka to, však ponenáhlu přeci

mu svítalo, až došel k jádru věci:

Ta naděj, kterou dávno upínal

k produkci svého původního díla,

ho nezklamala: nabitý měl sál;

tož po divadle pak si „toho“ dal,

že nestačila na to jeho síla

a v boji padl – mezi kulisami – – –

Sem domyslil; než ještě strach měl jen,

by nevyplnil se mu jeho sen.

Když viděl však, jak pánové a dámy

tu zcela klidně vedle sebe visí

a stejně ztrnulé jsou jejich rysy,

šel zvolna k nim a hladě jejich líce,

ať byl to čert či svůdná krasavice,

děl dobrácky: „Já mám vás všecky rád,

a zapomenu-li se někdy snad,

mně odpustíte, znám váš dobrý cit;

vždyť za vás za všecky já musím pít!“