WAGNER

Dlouho před úsvitem, nocí modré krásy

kouzlem zářijovým splývají dva hlasy.

A dva lidé vidí, jak na rosném vřesu

jejich stíny rostou až k němému lesu.

A jak měsíc, noci bílý samovládce,

žehná všechněm stínům unyle a sladce.

Žehná pokrytecky, usmívá se lehce –

komu žár zní duší, zotročit se nechce.

Země snu a ohně, země Tristanova,

jenom v tobě znějí mateřštiny slova.

Nad tebou jen hoří zlaté hvězdy naše,

zvučí temně-jasné zvěsti Mesiáše.

Dej, ať naše hlasy, nespojeny vinou,

jenom do modlitby za nadlidskost splynou!