WALZERTRAUM.

Kalhotky bílé z atlasu,

jako krev červené fraky

zlatem se blýskají s jeviště,

s čela mi shánějí mraky.

Sedím jak páni poslanci

po tuhé sněmovní práci,

z orchestru prší už valčíky,

refrén se s potleskem vrací.

To je ta Vídeň valčíků,

lásky a mazlení plná,

také mne schvátila v náručí

rozkoší prohřátá vlna!

Já bych jel nyní na souper,

v hodinu vrátil se ranní,

horší než Don Juan, omylem sved’

církví mně oddanou paní...