WENZEL CZEYKA

Wenzel Czeyka ve městě

tuze mocný pán,

na rathouze v porady

konšelů je brán,

ba, i výbor záložny

bez něho je nemožný:

jeho hlava rodí mnohý

geniální plán.

Wenzel Czeyka na vojně

nosil dlouhý meč,

félou byl – tož armádní

dobře uměl řeč,

když rok pátý sloužil již

do pevnosti šel za mříž

(při tom ztratil šest hvězdiček,

v srdce dostal křeč).

Wenzel Czeyka vyjda ven

(je to tajná věc!)

děravý byl, holý byl

jako stará klec,

s pinglem přišel do města –

ale brzo nevěsta

udělala z něho muže

fešáckého přec.

Wenzel Czeyka z děkanství

kuchařku si vzal

a pan děkan věnem jí

tisícovku dal,

k tomu zdarma oddavky:

do manželské ohlávky

s radostí se milý junák

ihned oblékal.

Wenzel Czeyka ševcovský

otevřel pak krám,

a že pilně den co den

navštěvoval chrám,

štěstí k němu usedlo,

v mozku chytrost rozžehlo,

nikdo na něm pak nepoznal,

že též býval chám.

Wenzel Czeyka u šiců

komandantem jest,

zlatý třapec u boku,

v rukavičkách pěst!

A když svátky nastanou

šavličkou obnaženou

velí střelbou hlučnou vzdáti

Spasiteli čest.

Wenzel Czeyka syna dal

do německých škol

(že sám zrozen v Čáslavi

hanba proň a bol),

jiný syn je v kadetce

a koří se baletce,

dcerky zří jen u zrcadla

každý, kdo jde kol.

Wenzel Czeyka holduje

humanitním snům,

vstoupil v spolek, jenž pomoc

skýtá zvířatům,

ni hmyz nedá týrati

a se hrozně rozkatí,

když do vršku koně táhnou

kámen, cihly, rum.

Wenzel Czeyka čtvrtý dům

koupil sobě už,

svým dělníkům říkává:

„Víc mzdy? Marš a kuš!

Kdo tu není spokojen

ať se klidí z dílny ven.

Přidat? Pak mne v stáří čeká

provaz nebo nůž!“

Wenzel Czeyka ve městě

tuze mocný pán,

policajti zdraví jej –

ctěn je u všech stran!

Než mu děti dorostou

může být i starostou...

V záložně však cosi praská,

pro pět Krista ran...