X. BALLADA O LEHKÉM A TĚŽKÉM SRDCI.

Mé srdce lehké bylo kdys

jak na větvici z jara pták,

jak hlohu květ, v tom přišla tys

a divný zázrak nad zázrak!

Je těžké jako letní mrak

a jak hřbitovní stará zeď;

vše naopak,

dřív lehké; jak je těžké teď!

Hnízd tolik nemá chrámu vlys

a tolik květů v poli mák,

co těžkých snů tvůj každý rys

vsel do duše, co stínů v zrak

a tolik listí severák

v dál neunáší v prachu změť –

Vše naopak,

dřív lehké, jak je těžké teď!

Ó přijď, ó slyš, ó stůj a viz!

Jen skloň se, jen se usměj tak,

co na krovkách má třpytu hmyz,

co pýří vzletne do oblak,

co ptáče chytne ve zobák!

Pak, Parko, jak chceš, nit mi pleť! –

Vše naopak,

dřív lehké, jak je těžké teď!

Dřív motýl, nyní v písku vrak.

Co hodláš? Dej mi odpověď!

Vše naopak,

dřív lehké, jak je těžké teď!