X. Čím vzdálenější, více Jsi mi bližší,

Čím vzdálenější, více Jsi mi bližší,

a širý prostor jen nás sbližuje,

v té noci jasné, když vše kol se ztiší,

má duše s Tvou se stýká, raduje.

Ó, není dálky, prostoru, ni času,

ni přítomnosti, není ničeho,

když nasloucháme tajemnému hlasu,

jenž vesmírem k nám mluví ze všeho.

Tu cítíme, dva pyšní, tažní ptáci,

již v skalách hnízdí v nebi vysoko –

když dole země v šedých mhách se ztrácí,

a vše kol mizí – krásněji že zase

vše ožívá v nás – v duši hluboko

se zvěčňuje, a obrozuje v kráse!