X.) O jak drahý poklad, Pane,

O jak drahý poklad, Pane,

Jest svědomí bez hříchu!

Jen když to mám, se nestane,

Bych se musel bát trestu:

Srdce oplívá tichostí,

Neleká se před zlou smrtí;

Neb tys, Bože, můj přítel.

Že u tebe v lásce stojím,

Jsa jistý tvé milosti,

Protívníků se nebojím,

Jsem živ v spokojenosti;

Mysl má jen k tobě zhledá,

Když mně pohrožuje bída,

A těším se s tvou láskou.

Jestli že jazyka zlého

Mne uštípačnost tejrá,

Přec mně nikdy srdce mého

Pokoj tim neubýrá;

Já se jen hříchu varuji,

Sylně Boha důvěřuji,

Že nevinost obhájí.

Má mysl vždy s potěšením

Nahlýží do věčnosti,

Kteráž Božským zaslýbením

Chuť mně dodává k cnosti;

Tamť nám světle ukáže Pán,

Od koho zde býl milován;

Tam nábožný zvítězý.

Dejž Bože, k mému spasení,

Abych konal zákon tvůj,

Dejž, bych měl dobré svědomí,

Bez kteréhož nejsem tvůj;

S tebou se Pane smířiti,

Vždy se zlého varovati,

Bůď má největší pilnost.

Budu hlas svědomí mého,

Jako hlas tvůj poslouchat,

A napomínání jeho

Ochotně vykonávat;

Ukáželi mně nepravost,

Ty otče, uděl mně milost

Hned mou chybu napravit.

Mám důvěrnost k pomocy tvé,

Kterou sy mně zaslýbyl;

Ach Bože! přispěj Duši mé,

Bych svývolně nechybyl;

Jen kdo jest srdce čistého,

Může skrze syna tvého

Tebe mít za přítele.