X. Duše moje vzrušená je, láskou šílí,

Duše moje vzrušená je, láskou šílí,

zmatena je, jako beze smyslů teď...

do zrcadla hledím – oko mé se mýlí?

Moje tvář je bledá, na mé skrání šeď.

Kol mých očí vrásky – ty víc nerozptýlí

nikdo tu, ni láska! Srdce moje, přeď

vlákna svojí touhy v tichu. Rubáš bílý

schystej, duše moje, na hřbitov mne veď!

Co chceš, srdce? Lásku? Pozemskou svou dráhu

skončila jsem dávno. Znavena jsem již,

v duši rány mám a nesu těžký kříž.

Na úpatí žití, po jeho jdu svahu

dolů, stále dolů... Noha klopýtá...

konec je, jsou muka žití dožita...