X. Dva jeřábi letí od jihu,

Dva jeřábi letí od jihu,

jim do spěchu tak a do mihu,

a jeden z nich s výše blankytu:

„Zda vezmete jaro do bytu?“

I jakž bychom jaro nechtěli?

Toť nad svátek nám a neděli;

den ode dne samá muzika,

a čas nám jak letmo utíká.

Dva skřivánci, odkud, neví se –

též ubytovací komise,

a volají s výše blankytu:

„Zda chcete nás s jarem do bytu?“

I jakž bychom, pane, nechtěli?

Vždyť s vámi jsme teprv veseli,

už z rána, jen padne rosička,

a celý svět jedna písnička.

A táhnou, a lidem do skoku,

to květ nesou, písně v tlumoku,

to hnula se ves i ohrada –

toť nejveselejší armáda!