X. HORROR VACUI (IV.)

A válka, válka! Manifesty –

ton heroický v žurnálech –

vojáci hemžili se městy –

nadšení po všech lokálech –

marš mnohý, dávno zapomněný,

byl tenory i basy pěný –

do bojovného zápalu

lil deně olej v křepkém chvatu

Lippowitz v Neues Journalu,

Kornitzer Siegfried v Mittagsblattu.

A s utajeným zvláště dechem

se četla „zvláštní vydání“,

jež tiskli s konkurenčním spěchem

výrobci novin mazaní,

kde tučným písmem oznámeno,

že přes břeh bylo vystřeleno,

že od finanční stráže rek

na bdělé pochůzce své vzrušen,

sto kozáků hnal na útěk.

A nepřítel že vůbec zkrušen – –

A duše hladem zbičovaná

konečně našla potravy:

telegram hlásil jednou z rána

boj urputný a krvavý

a vítězství, jež ku cti říši.

A potom došly zprávy bližší.

Můj z pluku kdysi kamarád

vavřínem ovil čelo svoje,

má povýšení jisto, řád –

leč odnesen byl s ranou z boje.