X. Já lesem šel, v své duši pouze tebe...

Já lesem šel, v své duši pouze tebe...

Po kapkách s větví drobounký déšť splýval –

Tu azur kmit – dál zachmuřené nebe,

kdes v samotě poslední pták zpíval.

Rci, zda v tom nevidíš náš osud celý?

tu štěstí záblesk, tam stín leží stmělý!

Tu beznaděj nám slzou šlehne v líci,

a srdce mé, pták tobě zpívající!