X. Jak Luna tiší dol i bor

Jak Luna tiší dol i bor

Za noci hvězdnaté:

Tak ty můj tišíš v srdci vzpor

V žalosti rozňaté.

A když mně v oku truchlém žár

Vši slzu sežehne:

Tu duši mé ten podáš dar,

A slasť v ni svatá lne.

I když chce srdce pěť žal svůj,

A struna nemá zvuk:

Tu počne zněti hned hlas tvůj,

Otevře citův puk.

Tak ty jsi mnou juž docela,

Neb žiješ v duši mé;

Pak duše má, byť nechtěla,

Jen vezdy žije v tvé.